BLOK II
FARMAKOTERAPIE, INFEKCE MOČOVÝCH CEST


Vyšlo v časopise: Prakt Gyn 2016; 20(Supplementum): 15-17
Kategorie: XXV. česká urogynekologie : Sborník abstrakt

7. Novinky ve farmakoterapii OAB

Sýkora R

Urologické oddělení, FN, Ostrava

Úvod: Hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder – OAB), je souborem symptomů dolních cest močových, z nichž vedoucím symptomem je urgence, doprovázena sekundárně dalšími symptomy jako jsou frekventurie, nykt­urie a případně urgentní inkontinence. Významnou léčebnou modalitou je farmakoterapie. Předkládané sdělení shrnuje stávající poznatky o farmakoterapii OAB s podrobnějším zaměřením na novinky ve farmakoterapii OAB.

Výsledky: Symptomy hyperaktivního močového měchýře trpí podle různých studií celosvětově 9–12 % populace. Výskyt symptomů OAB koreluje s věkem, je podobný u obou pohlaví a v souvislosti se stárnutím populace se v budoucnosti dá očekávat jeho další nárůst. Základní principy terapie OAB spočívají v potlačení detruzorové hyperaktivity a navýšení kapacity močového měchýře. Léčbou první volby OAB je behaviorální terapie a cvičení svalů pánevního dna. Léčba by měla být komplexní a využívat kombinace jednotlivých léčebných postupů. Hlavní lékovou skupinou ve farmakoterapii OAB jsou anticholinergika. Jejich účinek spočívá v inhibici působení acetylcholinu na muskarinové receptory. Často je léčba zahajována z finančních důvodů trospiem, oxybutyninem, tolterodinem IR či propiverinem. V případě nedostatečného efektu léčby či výskytu nežádoucích účinků léčby je vhodné přejít na anticholinergika druhé generace, mezi která řadíme solifenacin, transdermální oxybutynin, propiverin SR, tolterodin SR, fesoterodin a od 1. 7. 2016 v ČR nově dostupný darifenacin. V případě kontraindikace anticholinergik nebo minimálního efektu dosavadních léků je k dispozici beta-3 selektivní agonista mirabegron.

Darifenacin hydrobromid je lipofilní terciární amin s dobrou absorpcí v gastrointestinálním traktu po perorálním podání. Je metabolizován v játrech enzymy cytochromu P450. Je u něj popsána dosud nejvyšší selektivita k M3 receptorům ze známých anticholinergik, což je spojováno s minimem výskytu nežádoucích účinků. Je podáván v jedné denní dávce. Doporučené dávkování je 7,5 mg nebo 15 mg na den. V řadě studií bylo zjištěno snížení počtu inkontinenčních epizod již po 2 týdnech léčby. Setrvání na léčbě je srovnatelné s placebem. Výskyt nežádoucích účinků z oblasti CNS nebo kardiovaskulární nebyl zaznamenán.

Závěr: Darifenacin je bezpečný preparát v léčbě OAB. Je spojen s minimem výskytu nežádoucích účinku a dobrým klinickým efektem již po 2 týdnech léčby.

8. Perzistence na léčbě hyperaktivního močového měchýře (OAB) mirabegronem v multicentrické studii

Martan A1,Mašata J1, Švabík K1, Hanuš T2, Krhut J3, Zachoval R4, Halaška M5, Krofta L6, Hanáková M7, Horčička L8 

1 Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

2 Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

3 Urologické oddělení, FN, Ostrava

4 Urologické oddělení, Thomayerova nemocnice, Praha

5 Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a FN Bulovka, Praha

6 Ústav pro péči o matku a dítě a 3. LF UK, Praha

7 UROMEDA, s.r.o., Brno

8 GONA s.r.o., Praha

Úvod: Antimuskarinika jsou doporučována jako léky prvé volby symptomů OAB. Tato léčba je však často doprovázena nedostatečným léčebným efektem či nežádoucími účinky léků, proto je pak brzy vysazována. Mirabegron, ß3–adrenoreceptorový agonista, prokazuje dobré léčebné účinky příznaků OAB a dobrou tolerabilitu léku ve srovnání s antimuskariniky.

Cíl studie: Cílem naší studie bylo vyhodnotit perzistenci na léčbě mirabegronem u pacientů s příznaky OAB.

Metodika: Studie byla multicentrická, zahrnuje 6 gynekologických a 4 urologická centra. Zařazování pacientů do studie bylo od května 2014 a výsledky kolik pacientů přerušilo léčbu a jaké byly důvody k jejímu přerušení, byly vyhodnoceny po 1 roce (± 2 týdny), po prvé návštěvě centra pacientkou. Dávka mirabegronu byla 50 mg denně u 181 pacientů a u 25 pacientů byla dávka mirabegronu zvýšena na 100 mg denně či k původní dávce mirabegronu byla doplněna antimuskarinika (trospium 15 mg/den či solifenacin 5 mg/den). Přerušení léčby bylo vyhodnoceno v celé skupině pacientů a poté ve vztahu k pohlaví, věku, předcházející léčbě antimuskariniky a k léčbě v době jejího přerušení.

Výsledky: Ve studii bylo sledováno 206 pacientů se symptomy OAB. 178 (86 %) pacientů již dříve bylo léčeno antimuskariniky v průměru 714 dnů (~ 2 roky). Jejich průměrný věk byl 62,8 (23–89) roků, 62,7 roků u žen a 63,4 roků u mužů; průměrný BMI v celé skupině pacientů byl 27,3 (SD 5,00): u mužů/žen byl 27,6 (SD 3,85)/27,3 (SD 5,14). Při kontrole pacientů po 1 roce od počátku léčby bylo zaznamenáno přerušení léčby u 60 (29 %) pacientů. Důvodem byl u 40 % pacientů nedostatečný efekt léčby, u 43,3 % jiné důvody (hlavně hospitalizace z jiných důvodů, gravidita, nízká compliance pacientů, atd.) a u 16,7% přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků léku. Byly to bolest hlavy, závrať, tachykardie, nevolnost, podráždění očí, bolest v podbřišku a vaskulitida. Ve skupině pacientů mladších 60 let léčbu přerušilo 28 % pacientů a ve skupině starší 60 let to bylo 29,3 % pacientů. Léčbu přerušilo 35,7 % pacientů, kteří dříve nebyli léčeni antimuskariniky a 28,1 % pacientů kteří již dříve léčbu symptomů OAB antimuskariniky absolvovali.

Závěr: Perzistence na léčbě mirabegronem byla v naší studii po 12 měsíční léčbě přibližně 71 %. Perzistence na léčbě mirabegronem u pacientů s OAB byla relativně vysoká, což bylo způsobeno malým množstvím nežádoucích účinků léku a jeho dobrým léčebným efektem.

9. Chronická IMC a refrakterní urgence u starých žen

Lochman P, Zmrhal J, Lochmanová V, Novák L, Beneš R

Gynservis s.r.o., Praha

Cílem práce je prokázání vztahu mezi refrakterní urgentní dysfunkcí DCM u starých žen a chronickou IMC. Základní hypotézou byl předpoklad, že špatná odezva na terapii urgence je často způsobena chronickou IMC. Základnu tvoří skupina více jak 450 žen ve věku 80 a více let, které jsou pacientkami našeho zařízení na Praze 10. Díky věku jde o velmi specifickou skupinu pacientek z hlediska komunikace, polymorbidity, imobility atd. Práce začala před 6 lety a probíhá stále. Prevalence urgence v této skupině je stabilně 68 %. Všem těmto pacientkám jsme nabídli a nabízíme urogynekologické vyšetření. Přibližně 45 % pacientek toto vyšetření odmítá.S výsledky kompletního či částečného urogynekologického vyšetření (včetně rutinního M + S) dále redukujeme skupinu o pacientky kladně reagující na de novo nasazenou farmakoterapii urgence a /nebo korekci descenzu. Pacientky bez léčebné odezvy jsou zařazeny do referované skupiny – je to 58 žen za posledních 6 let. Z výsledků kultivace cévkované moči je zřejmé, že 41 žen z této skupiny mělo nález patogenů v moči – od E. coli po „směs bakteriálních druhů“. Výsledky jejich rutinního M + S vyšetření byly však vesměs pouze hraniční. Tedy M + S nestačí ke stanovení dg. Při negativitě kultivace moči následuje kultivace pochvy, která prokazuje patogeny u dalších 5 pacientek z této skupiny. U 12 žen jsme neprokázali patogeny (a to ani oportunní) v moči ani v gynekologické oblasti. IMC se podařilo sanovat do kultivační negativity pouze ve 32 případech a to za cenu časově, „komunikačně“ i finančně náročné léčby. Užita byla antibiotika, lokální desinfekce, enzymoterapie, adjuvantia (D-manóza), imunostimulatia. Velmi obtížná, ne vždy úspěšná ale vždy dlouhá léčba chronické IMC jde na vrub věku, souvisejícím zdravotním i sociálním komplikacím a mnohdy i „na slepo“ nasazovaným lékům. Závěrem lze říci, že hypotéza o vztahu chronické IMC a refrakci na léčbu urgence u skupiny starých žen byla potvrzena. Všech 32 pacientek s kultivační negativitou reagovalo posléze na terapii urgence a žijící (n = 28) udávají dlouhodobé zásadní zlepšení kvality života ve smyslu vymizení „Wet Urgency“, redukce nykturie a frekvence. Při vědomí výrazné specifity skupiny velmi starých žen a s tím spojených komplikací i okolo banalit doporučujeme nerezignovat a zařadit chronickou IMC do dif. dg. rozvahy u starých pacientek nereagujících na léčbu urgence. Dodržování zásad racionální farmakoterapie je podmínkou. Chronicita IMC je mnohdy výsledkem jejich obcházení.

10. Nový pohled na léčbu recidivující infekce močových cest

Piškytlová P

Gynekologicko-porodnické oddělení, Oblastní nemocnice Kolín, Kolín

Močové infekce jsou jednou z nejčastějších zdravotních obtíží. Až 10 % mladých žen má pozitivní bakteriurii a incidence stoupá s věkem. U 25–35 % pacientek s cystitidou se do 3–6 měsíců objevují reinfekce nejčastěji stejným bakteriálním kmenem. Chronická rekurentní močová infekce je definována jako nejméně tři uroinfekce za rok nebo dvě během 6 měsíců. Léčba obvykle spočívá v dlouhodobém podávání nízkých dávek antibiotik (např. Nitrofurantoin) s ne zcela uspokojivými výsledky. Důvodem je zvyšující se rezistence bakterií na tradiční antibiotika. Dále u některých pacientů je obava z nežádoucích účinků antibiotik. Původcem asi 90 % infekcí močových cest je uropatogenní Escherichia coli (UPEC). Ta to bakterie je vybavena fimbriemi (pili), díky nimž má schopnost se navázat na uroplakiny (strukturálně velmi podobné D-manóze) na povrchu močového měchýře. Poté proniknout intracelulárně, kde se množí a perzistuje. D-manóza je jednoduchý cukr běžně se vyskytující v přírodě. V organizmu se nijak nemetabolizuje a téměř celý je v nezměněné formě vyloučen ledvinami do moči. Má schopnost se vázat na fimbrie (UPEC) a zabránit tak jejich adhezi na stěnu močového měchýře. D-manózu lze s dobrým efektem použít jak u akutních infekcí močových cest, tak i při dlouhodobém podávání.


Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se